Klub skalničkářů Praha

english česky

O čtyřech suchovzdorných dračicích - ukázka z čísla 3/2009

Jaroslav Klíma - Skalničky všeho druhu

Ilustrace

Dračíky možná nejsou rozšířeny na skalkách proto, že rod Penstemon je relativně komplikovaný, jako celek zasahuje obrovskou oblast výskytu a mnoho z jeho druhů vlastně ani okrasnou hodnotu nemá, nemusí být ani mrazuvzdorný nebo je s konkrétním druhem nutné provést velkou selekci. Já bych se rád zmínil o čtyřech druzích a jejich formách, které u nás kvetou začátkem léta a které potvrdily i jistou pěstitelskou nenáročnost v chudých, suchách půdách, na slunci.
Penstemon alpinus je v botanické literatuře přijímán jako varieta Penstemon glaber Pursh var. alpinus (Torrey) Gray. Patří do podrodu Habroanthus a jde o dračík bylinný s dřevnatějící bází ze sekce Glabri. Zde jsou květy modré nebo modře purpurové. Dračíky z této sekce obecně snášejí výborně sucho a jsou dobrou volbou pro slunnou, suchou zahradu (1). Některé z druhů mají pověst málo vytrvalých druhů, ten, o němž se zmiňuji, je však velmi vytrvalý, zatím desetiletý. Výskytištěm tohoto dračíku je jižní Wyoming a centrální Colorado a je znám i vtip Claudia Barra, že se varieta liší od typového P. glaber právě jen svým nalezištěm (2). Ačkoli to rozhodně není skalnička, nacházejí se ve Skalistých horách ve výškách kolem 3000 m a výše nádherné zakrslé formy. Listy jsou větší, výrazně zvlněné, někdy ochmýřené. Korunní trubka není nikdy bílá, ušty jsou dlouhé a zašpičatělé.
U nás začíná kvést koncem června, kvete asi měsíc. Původní rostliny máme ze semen, naše rostlina ale semeno nedává. Zdá se, že množit by bylo možné z listových růžic, které rostlina nasazuje na dřevnaté bázi koncem léta. Náš exemplář je 10 cm vysoký a upoutává velikými květy, které postupně nakvetou v průběhu 14 dnů, pokud v létě není psí počasí.
Ostatní dračíky, o kterých se chci zmínit, patří do podrodu Penstemon.
Penstemon arenicola A. Nelson je ze sekce Coerulei. Sem patří dračíky s mírně dřevnatými bázemi, tlustými, šedavými, kožovitými listy a klasy s trubkovitými korunami květů. Tento druh je obyvatelem Rudé pouště jihozápadního Wyomingu a taky  přilehlých oblastí Utahu, kde roste na alkalických až neutrálních půdách. U nás v kyselé zemi však nepozorujeme, že by rostliny strádaly. Je to maličká rostlina s délkou květních stonků do 18 cm s obkopinatými listy. Naše rostlina je modro-růžová, jsou však popsány i jasně modré květy. Kvete od konce června. Tento druh u nás semeno nasazuje, nikdy ale nebylo klíčivé. Proto lze množit zatím jen řízky listových růžic z dřevnaté báze. Zůstal nám nevyřešený problém, jak zabránit hnití řízků během kořenění. Druh je zde spolehlivě vytrvalý a rozhodně stojí za to jej ve skalkách a menších úpravách zkusit. [obr. na str. 14]
Penstemon crandallii A. Nelson ssp. glabrescens Keck. patří do sekce Ericopsis a subsekce Caespitosi. Tato subsekce zahrnuje mnoho krásných a také náročných trsnatých druhů, variet a subspecií. Taxonomie této subsekce je také značně roztříštěná. Proto se s ní nemohu zabývat vcelku. Rostlina v květu dosahuje 15 cm, má dřevnaté větvičky, lístky jsou dužnaté, úzké a květy modravé nebo růžové s ochmýřenými, žlutými tyčinkami v hrdle. Vyskytuje se v jižních Skalistých horách a západně jde až do Utahu. Je to typický suchomil. Slunná pozice a dostatek vláhy po jaru zajistí bohatost květů koncem června. [obr. 14]
Nám rostlina semeno nedává, kořenit lze větvičky do slabě vlhkého písku, vysokou účinnost ale tento způsob zakořeňování nemá. Zde je tato subspecie spolehlivě mrazuvzdorná, výhonky ponechané z podzimu ale vždy trochu omrznou. Je to výborná rostlina do malých úprav na slunná místa bez umělé závlahy v létě. Dokáže růst i v čistém hlinitém písku.
Penstemon jamesii Bentham je nádherný druh ze sekce Cristati. Oblast rozšíření je Nové Mexiko, Texas a vzácně i v jihovýchodním Coloradu. Má list ochmýřený, celokrajný nebo vlnitě zubatý, čárkovitý až obkopinatý. Koruna je levandulově modrá nebo růžová, relativně velká, tyčinky protáhlé, žlutě ochmýřené. [obr. 6]
Pro suchou zahradu s chudou zemí je toto ideální druh. Semeno u nás nasazuje a je i klíčivé. Přes svůj areál rozšíření je zde tento dračík plně mrazuvzdorný a bohatě kvete, pokud má na jaře dostatek vláhy a je umístěn na slunci.
Čtyři popsané dračíky rozhodně nejsou typickými „skalničkami“. Faktem ale je, že dost málo skalniček dokáže zdobit zahradu svým květem v létě. Když ještě vezmeme v úvahu, že vyžadují nebo alespoň snášejí velké sucho v létě, pak jsou do jisté míry i řešením pro ty, kdo netráví léto se svými rostlinami v zahradě, a nemohou tudíž o ně pečovat.
Proto se o nich zmiňuji.

Literatura:
Nold, R. Penstemons Timber Press 1999
Barr, C.A. Jewels of the Plains University of Minnesota Press 1983


2009-10-13 11:22:25
Vložil(a): Jan Beneš
TOPlist